Při pohledu z chodníku je to úplně obyčejný balkon, který se svou fádností ztrácí v zástupu ostatních. Ve větru se na něm míhají zelené listy a kde-tu zajiskří zářivá barva květů. No ve chvíli, kdy výtah zastaví na patře a domácí pán uvítá návštěvu, paneláková vyhlídka odhalí své tajemství. Je obsypána zeleninou a ovocem.
Užitkovou zahrádku s lahůdkovou zeleninou a drobným ovocem můžeme najít kdekoliv. Ve verandě, na terase, balkoně, dřevěném plotě, ba i na fasádě domu. Pokud v této chvíli přemýšlíte na bylinky, se kterými jste to zkoušeli v minulém roce, vězte, že možností je mnohem více. Nechte se vést tímto příběhem a možná v něm najdete inspirace, které změní vaše okolí navěky.
Mísa pestrých chutí
Co mají společného bonsaje, zahradní skalky a zeleninové mísy? Všechny tři jsou miniaturním obrazem svých předloh. Vidíme v nich staré unavené stromy, drsné alpinské skaliska a zahrady našich otců a dědů. Ačkoli pro takovou zahrádku nemusíme skočit do holínek, abychom si nad bradkou unavili své kříže, dokáže nám nabídnout ohromnou dávku radosti. Pohlédněme však do spleti listů a hledejme známé tvary.
Špičaté zelené trubky patří dozajista cibuli. Už na podzim ji domácí pán napíchl do mísy, aby se zásobil pikantní natí. Seříznout ji už několikrát a vždy se objevily nové svěží výhony. Na rozdíl od pažitky, taková kultura sazečky je mnohem vitálnější a také úroda je zaručeně větší. Vydrží v květináči celý rok a na podzim ji opět vystřídají nové cibulky. Takto to jde rok za rokem a přestože je v horkých měsících chuť příliš silná, vždy se pro nové výhony najde v kuchyni ten správný recept.
Tady v koutě jsou však výhony jakési jemnější. Jsou světlé, hrubé a po odtržení chutnají osvěživě. Pokud jste ještě nikdy neslyšeli o ozimé cibuli – Seck, vězte že tato vzešla ze semínka. Vyklíčila ještě loni na jaře a dosud ji vitalita neopouští. Chvílemi žene do květu, chvílemi jakoby na chvíli spala. Ta vždy končí na křupavém pečivu, aby se stala šperkem domácích pomazánek.
Mezi ně se hromadí pod listy plejáda bulvičiek – jsou bílé, růžové, fialové, oranžové i karmínové. Neznalec by je po vzhledu rázem hodil do jednoho pytle. My zahrádkáři však víme, že jsou to zeleniny různého druhu a vyrostli s velmi odlišných semínek.
Ty s pichlavým listem jsou ředkvičky. Trvá jim měsíc, zatímco ve vlhké zemině dospějí do své křehkosti a šťavnatosti. V míse vyrůstají po celé jaro i podzim, v létě si udělají krátkou odmlku. To proto, že dlouhý den, horka a sucho je dokáží nadobro vystresovat. Primární F1 patří mezi včasných šampionů a roste snad nejrychleji. Slovanu poutá svým dlouhým dvoubarevným tvarem a Viola má barvu po lesních fialkách. Všechny dřepí v stínu a vlhčine, jemné sluneční paprsky však milují nadevše.
Rozcuchaný vlas a oranžová bulvičky patří mrkvi. Ačkoli je kulatá jako žádná jiná, přece jen je mrkví každým svým centimetrem. Její nať provoní polévku, jakoby byl hrnec mrkví naplněn až po okraj a její kulatý kořen vždy chroupání prozradí každého labužníka sedícího na stolečku v houští balkonu. Volají ji Rondo nebo Pariser Markt a trvá jí šest týdnů, dokud doroste do užitku. Nerozlišuje roční období, líbí se jí všude. Určitě by neměla chybět v žádné nádobě.
Oranžové, bílé, nahnědlé, karmínové i fialové jsou však i řepy všech druhů. Na poli by nejedny narostly velké jako lýtko fotbalisty. V hustě osazování míse však nepřesáhnou svou lahůdkových velikost pingpongového míčku. Na řezu jsou pruhované a jejich listy chutnají stejně dobře jako jejich baculatý klenot ukrytý v houští. Zemité chutě se mísí se sladkými tóny a každé sáček se semínky je plné překvapení. Obvykle ze rozcuchaného semínka vyrazí několik klíčků najednou. Proto třeba ty nadbytečné vylomit, aby zůstalo dost místa pro všechny.
Taková mísa mění svou tvář a ani domácí pán netuší, jak bude vypadat o měsíc, dva či na příští rok. Jakoby si žila život náhody a příležitostí, kde zeleniny sta Liliputáni bojují o svůj kousek životního prostoru.
Salát po celý rok
V truhlících na stěně to však vypadá úplně jinak. Stojí v nich svěží lístky jako vojáci na slavnostní prohlídce. Oblé i zubaté, hladké a bublinaté, zelené, karmínové i žluté. Přestože některé z nich připomínají mladou pampelišku a jiné zase nějakou neznámou bylinu, přece jen mají stejné poslání. Zastoupit hlávkový salát v plné síle bez kompromisů.
I když jejich omladina volá při obědě listovým salátem, přece jen zchodili z různých koutů světa a mnohé nejsou ani jen příbuznými. Je to svěžest jejich listů, která je spojila. A spolu s ní ohromná chuť vyrůst sprinterským tempem. Jarních šest týdnů pozvolného maratonu se v létě promění na dvoutýdenní sprint. Nikdo si ani jen neuvědomí, kdy se seje znovu a znovu, hlavní je, že je co sklízet.
Mohlo by Vás zajímat
